Krvavá hostina.

Stržená impala u cesty nás přinutila počkat si na predátory. Příroda umí být dost drsná.

Je červenec, což je v Jižní Africe zimní období a znamená sucho i tady v Krugrově národním parku, který je rozlohou velikosti Moravy. Za sucha mají predátoři trochu usnadněný lov, protože lovná zvěř se drží poblíž napajedel.

Nacházíme ulovenou, ale opuštěnou kořist, jíž je impalí samec. Protože nevidíme stopy po rdoušení, nebudou to lvi, ale hyeny, nebo psy hyenoví. Správnější název je asi divoký africký pes - african wild dog. Počkáme a uvidíme. A je to tu, za námi je pohyb. Další impalí samec prchá opřekot před dvojicí afrických psů. Ty po chvíli následují dvě vychytralé hyeny. Počkají si, až psi antilopu uloví a pak jim ji seberou. Skvělá taktika.

Něco přichází. Stojíme s autem necelé tři metry od mršiny, vypnutý motor a stažená okýnka, abychom mohli fotit a natáčet. Přiběhla osamělá hyena a po té, co nás zaznamenala a ohodnotila, neprodleně se pouští do žrádla. Postupuje odzadu a měkkými tkáněmi se dostává k nejchutnějším kusům vnitřností. Pak začínají praštět drcené kosti. Jede, jak žrací stroj a jak se jí plní břicho, viditelně se zvětšuje. Vůbec si nás nevšímá a my se snažíme nevyrušovat. Příroda je drsná, ale vyvážená, pokud ji člověk neovlivňuje, což je jen málokdy. Stojící auta přilákala další pozorovatele, ale ani to krmícímu se dravci nevadí. Má na spěch a za chvíli zjistíme proč.

Důvod jejího spěchu se objevuje asi po dvaceti minutách. Přibíhají další tři hyeny a jedna z nich agresivně vyráží na naši první, která se podvoluje hierarchii a neochotně ustupuje od své krvavé hostiny. Stejně už ale sežrala víc než polovinu antilopy. Dominantní hyena nekompromisně zabírá mršinu pro sebe a toleruje jednu další. Ostatní musí počkat. 

Nedaleko už jsme dříve pozorovali hyení mláďata hlídaná adolescentem. Dnes se budou mít dobře. Dospělé hyeny jim část sežraného masa vyvrhnou. Hyeny jsou asi nejúspěšnější druh velkých predátorů v Africe a překvapivě jsou to šelmy cibetkovité.